O obřím broukovi

Byl poklidný nedělní večer a já jsem čistě z nudy bloudila po pokoji mé mladší sestry a vymýšlela, co bych ji mohla provést, abych odrthla její pozornost od miliontého dílu Divokého anděla a konečně přemluvila k tomu, aby si se mnou šla zahrát Monopoly Junior. Zkoušela jsem po ní střílet podprsenky ležící do té doby na zemi, napatlala si naobličej její ultra drahou novou tvářenku, a když nepomohlo ani hrabání se v šatní skříni, dotčeně jsem si začala prohlížet její sbírku knížek. Upíři, upíři, vlkodlaci, upíři, upíři, upíři... a moje Prosté motivy od Jana Nerudy!
"Proč to tu máš? Vždyť tomu nemůžeš rozumět?"
"Musím něco přečíst do školy a tohle bylo nejkratší, co jsem u tebe našla."
"Aha."
Upíři, vlkodlaci, upíři, upíři, upíři (těch upírů tam bylo fakt hodně)... a Proměna od Franze Kafky.
"Kdes to vzala?"
"To mi koupila máma."
"A už si to četla?"
"Ne, je to debilní."
"Aha."
V tu chvíli jsem věděla naprosto přesně, co s načatým večerem. Ano, musím se přiznat. Studuju třetím rokem českou literaturu a do včerejšího večera jsem z Kafky přečetla jenom prvních sto stránek z Procesu, pak se mi vybila čtečka a od té doby jsem se k tomu nedostala. Každopádně Proměna! No krucinál, kdybych mohla být sprostá, fakt bych teď byla, protože to je tak dobrý! Zhltla jsem to asi za hodinku a půl a po konzumaci jsem si ihned dala nabíjet čtečku. Je pravda, že při čtení máte neustále pocit, že po vás něco leze. To nesnáším. Třeba já se ošívám ještě teď a v noci se mi zdálo o tom, že mě požírá velký šváb. Ale, prostě, jo... Kdo nečetl, doporučuju. A když budete mít na výběr, určitě sáhněte po vydání z roku 2013, které je doplněné úžasnými ilustracemi od argetinckého výtvarníka Luise Scafatiho. Dohromady to nemělo chybu.