Já a moje tetování

Když vidím někoho s tetováním tak si řeknu podle nálady buď, že je trapnej a nerozumnej, nebo o něco méně častěji, že je borec. A já absolutně nevím, proč to tak je. Nejspíš jsem ovlivněná dost tím, jak to tetování vypadá, ale nevím, kdy se to zvrtlo v to, že místo, aby tetování bylo super, tak momentálně panuje nálada, že ti neposkvrnění jsou na tom o hodně lépe. Zas ten blbej mainstream. Já si vlastně myslím, že lidi, co se nechali tetovat, jsou hustý. Zaprvé vydrželi tu ukrutnou bolest, která je fakt ukrutná a ten, kdo říká, že to nebolí, tak kecá a hraje si na hrdinu, nebo to má nakreslený henou a myslí si, že je to tak správně. V mládí jsem dělala různé sebepoškozovací kraviny. Třeba jsme si na táboře stříkali deodorantem zblízka na jedno místo na kůži. Nevíte, co to udělá? Zkuste to taky! Ale bolest u tetovačky byla top. A zadruhý je to prostě odvaha. Někdo tomu může říct mladická nerozvážnost, hovadina, můj otčím tomu říká "humáč" a moje mamka tomu nijak neříká, jen vykřikuje:"Takhle si zničit život..." Já tomu říkám prostě odvaha. Nechat si dobrovolně a natrvalo zohavit tělo, to chce koule!

Já mám tetování dvě. Na princeznu víc než dost.

Moje první tetování jsem si nechala udělat v osmnácti. Na mém pravém zápěstí mi stojí Hermanas, což znamená v překladu ze španělštiny sestry. To totiž takhle jednou přijela z Brna moje starší ségra a z toho rozčarování, že se po dlouhé době vidíme, jsme se opily a následně nechaly potetovat. Často lidi místo hermanas čtou hermafroditas, hermionas, hermelínas nebo hemeroidas. Já jsem vlastně ráda, že to takhle dopadlo. Matně si vzpomínám, že jsem horlivě prosazovala, abychom si tam nechaly vytetovat HOVNO, na což moje sestra nechtěla přistoupit. Možná, že dnes bych si to víc promyslela, možná vybrala jiné místo, třeba i úplně jiné tetování, ale říkám si, proč ne.. Vůbec není na škodu si občas připomenout, že máte dvě sestry, bez kterých byste nikdy nebyli to, co jste teď. Sestry, které vás po dobu dospívání formovaly, učily, šly vám příkladem, nebo třeba upozornily na cestu, po které byste se vydat neměli. Takže prostě hermanas, hemeroidas, hovnas, forevas!



Druhé tetování. Na levé noze z vnejší strany pod kolenem mi dřepí malá lištička z Malého prince.  Tu knížku miluju a pasáž s liškou jakbysmet. Měla to být připomínka toho, jak je přátelství důležité a že do toho, na čem nám záleží, by se mělo jít po hlavě, ať to stojí, co to stojí. Momentálně je to připomínka toho, jak mi jeden kluk zlomil srdce. Ale také cenná zkušenost a je dobrý si to pamatovat! Poučení pro příště.. dámy, nikdy si nezačínejte se svým tatérem. Protože ať chcete, či ne, tohle bude na celý život.




A co vy? Máte tetování? Litujete/nelitujete? Ale popravdě!