Instagram - věrný odraz mého já

Kdyby mi někdo řekl, popiš se... Mlčela bych. Daleko spíš bych si sedla k počítači a vytvořila se na papíře, promyšleně, s rozvahou. Nechci teď tady tahat z paty seznamy věcí, které mě baví a které ne. Stejně by to byl jen výpis nějakých smyšlených vlastností a aktivit - originálních, rádoby vtipných, hlavně, aby si ostatní řekli, ty jo, na tý holce něco je!
Fungovaly by stejně jako instagramová galerie. 
Dneska už všechno, co děláme, často neděláme pro sebe, ale proto, abychom to mohli vyfotit a předvést ostatním. Což samozřejmě teď není žádná dechberoucí myšlenka - ze všech těch instagramů, facebooků a snapchatů, si už dlouho střílejí "nerdi bez společenského života a starší generace, která je nemá, protože na tom neumí", zatímco my ostatní hrdě vystavujeme ty nejlepší životní momenty proceděné instagramovým filtrem.Třeba kdybych se já měla definovat pouze ze svého instagramu, tak jsem narcistní fiflena, která si libuje v drahých věcech, chodí pouze do snobských restaurací a každý den vypadá jak ze žurnálu. (Píše šmudla sedící tři hodiny u jednoho kafe, protože na druhý už nemá).
Možná o sobě nerada mluvím, protože slova nejdou vyfotit, vyretušovat a olajkovat a totálně mě odkryjí. Odkryjí mé slabiny! To, že se často zadrhávám, pletu pády a nenalézám ta správná slova. To se přece do mé imidže spisovatelky/bohem(ist)ky/holky od rány vůbec nehodí! Pokud o mně chcete něco vědět, tak se podívejte na můj profil, že jo.. Sice se tam nedozvíte, že v muzice jsem absolutně marná, skáču od Kluse k Bachovi, jak se mi zlíbí, a o současné scéně nevím zhola nic, také bych vám tam nikdy nepřiznala, že jména všech herců a hereček neznám kvůli tomu, že koukám na filmy, kde hrajou, ale hlavně proto, že projíždím na seznamu bulvár a hrozně ráda čtu ty největší špíny, i když je mi jasný, že jsou to kecy. (ale zase tam uvidíte, jak moc čtu dost těžký knížky a tisíc hipsterských fotek z filmového festivalu v KV)
Dřív jsem si z takových lidí dělala srandu, nejspíš proto, že jsem byla nerd bez společenského života, ale mně osobně spíš připadá, že jsem byla daleko víc společenská než dnes. Zapletla jsem se do toho kolotoče, kde s mobilem trávíte většinu svého času, dřív než jíte, tak fotíte, a když jste na pivu s kamarády, daleko radši probíráte na facebooku osobní život své spolužačky. Ajajaj, jak z toho ven?
I když je instagram jen falešné pozlátko, přece jen o člověku něco prozradí. Sice ne to, jaký je, ale jaký bych chtěl být. Ruku na srdce, máme to tak všichni. Ale proč ne?
Problém je, že mě to baví. Mám ráda ty chvíle napětí když čekáte na první lajk, poslední dobou jsem nezažila většího zklamání, než když můj černý kůn na instagramu selže a srdíčkama nepřebije ani namazaný chleba s máslem, který tam postovala má kamarádka. Baví mě sledovat instagramové světy mých kamarádů a ještě víc mě baví vytvářet si ten vlastní. Je to jedna velká společenská hra, ve které vyhrávají ti největší zoufalci.
----mimochodem, za každý váš názor k tomuto tématu budu ráda, fakt mě to totiž dost zajímá!