Karel a Jaromír: Rekonvalescence

Dámy a pánové,

po delší době se vám opět hlásíme z našeho komentátorského pultu. Letní sezónu máme úspěšně za sebou a nyní se naši závodníci připravují na nadcházející období - tedy zimu.

Ano, Karle, poslední štafeta se neobešla bez nepříjemných pádů, kontaktů, faulů, vysokých i nízkých holí, některým se podařilo skórovat a jiní třeba ani neodstartovali.

Závod to byl vskutku napínavý, Jaromíre. I přesto, přiznejme si, že výsledek nikoho nepřekvapil. 

Bohužel, bohužel. Zázraky se během léta děly pouze v Číně, na této trati se opět prohrávalo. 

Nejhůře dopadla závodnice s číslem jedna. I přes úspěšný start, kdy si dokázala pohlídat zbylé tratě a sebevědomě vyrazila kupředu, nedokázala udržet vedení. Kolík ji vyklouznul z ruky a i když se ho všemožnými prostředky a dovednostmi snažila uchopit zpátky pevně do vlastních rukou, násilím ji byl odebrán jinou závodnicí.

Ano, to závodníka jistě rozhodí a na síle moc nepřidá, že Karle. Nevracejme se ale do minulosti. Pojďme se podívat do našeho zázemí pro naše sportovce, kde mají možnost trénovat, odpočívat, rehabilitovat či vymýšlet strategie do další sezóny. Přímo tam už je připraven náš reportér Hynek, který vyzpovídá několik běžců. Hynku, máš slovo.

Děkuji, Karle, Jaromíre, hlásím se z rekonvalescenčního wellness zařízení. Hned za mnou můžete vidět plavecký bazén, vířivky, saunu a páru, kde si naši závodníci dopřávají zaslouženého odpočinku. A támhle jde závodnice s číslem jedna. Ta v těch jednodílných plavkách a rozmazanou řasenkou. Právě schází po schůdkách do vířivky mezi nováčky od náborového oddělní T.I.N.D.E. R. Haló, Karolíno, můžete na slovíčko?

Ouč, to byl nepříjemný pád. Při mém zvolání se běžkyně ohlédla, nedala však pozor na kluzký povrch. Sklouzla ji noha, která se následně vymrštila do vzduchu a ani vrtulníkový obouručný pohyb nezabránil nevyhnutelnosti placáku přímo doprostřed vířivé koupele, konkrétně do klínů všech přítomných mladíků.

Po nekonečném boji s oblaky podvodních bublin Karolína konečně vyplula nad hladinu. Mám dojem, že se nadechla vody. Dusí se. Kucká, dokonce si říhla. Omluvným gestem - máchnutím ruky se opět vydává na nebezpečné schůdky a tentokrát ladným pohybem za zvuku posledního říhnutí opouští vanu. Jdeme za ní.

Dostihli jsme ji až v páře, kde není vidět na krok. Není zde sama, podle hlasů poznáváme několik běžců - také úplných nováčků. Možná právě zhoršená kvalita viditelnosti Karolíně pomůže k získání výhody do dalších závodů. Uvidíme. Nebo spíše uslyšíme.




Po posledním rozhovoru společně s Karolínou opouštíme rychlým krokem zamlženou místnost. Na dotaz, zdali nám může odpovědět na pár otázek, se otočila zády k nám a při běhu do šaten si hbitě dvěma prsty upravila zaříznuté plavky mezi půlkami. Předávám slovo zpátky do studia.

Děkujeme, Hynku. No, Karle, myslím, že to, co jsme viděli, mluví za vše.

Ano, Jaromíre, závodníci jsou dle všeho v té nejlepší formě a my už se jen můžeme těšit na další kolíkovou štafetu. Proto zůstaňte s námi!