Tenkrát na Valentýna

Valentýn. S Adrianem jsme se domluvili, že to slavit nebudeme. Nemrzelo mě to. Představa křečovité večeře v přeplněné restauraci mě děsila. Zejména kvůli konverzaci v angličtině. Mám mnohem radši, když si můžu Adriana mazlit a každou jeho otázku, které nerozumím, umlčet jazykem. Dá se říct, že ten měsíc, co se spolu vídáme, jsme prakticky prosouložili. Mně to nevadí a jemu očividně taky ne. Do včerejšího večera jsme se pohádali jenom jednou. Chtěl po mně, abych mu vysvětlila, proč mi nevadí, že naše země přijímá uprchlíky. Nechtěla jsem to s ním řešit. Nedokázala jsem se vymáčknout a nerada v argumentaci prohrávám. Včera jsme si přes den psali a těšili se na večer, až se uvidíme. Rozhodla jsem se mu usmažit řízky, protože je nikdy neměl. Neobratně jsem mu napsala, že vybíhám od kosmetičky a že se sejdeme doma. Dorazil chvíli po mně ve zmačkané košili a povadlou růží z Lidlu. Políbila jsem ho, poděkovala za růži a dala ji do vázy. Připadal mi zamlklý, na moje výkřiky z kuchyně, jestli má hlad, jak se dneska měl a jestli koupil kondomy, nereagoval. Děje se něco? Sedla jsem si mu na klín a dala mu pusu na špičku nosu. Shodil mě ze sebe, že jsem dopadla zadkem na tvrdou zem. Co blbneš? Začal mi vyčítat, proč jsem mu otevřela v teplákách, že jsem ho tím naprosto znemožnila. Cože? Jo, prý si myslel, že když jsem byla u kosmetičky, že jsem se tam nechala vyparádit na večer, protože je Valentýn, že si kvůli tomu vzal tu debilní košili a koupil kytku a já mám tepláky, vůbec si ho nevážím a nezasloužím si, aby tu se mnou dneska byl. Nechápala jsem. Snažila jsem se ho uklidnit, v očích se mu zablýskly slzy, div, že nezačal popotahovat. “Úplně si mě znemožnila! Proč tu jako musím sedět v téhle fucking košili? You are so evil person!” Nevydržela jsem to a vyprskla jsem smíchy. Myslíš to vážně? Vždyť jsme si jasně řekli, že Valentýna slavit nebudeme. Tak proč jsi byla u kosmetičky? zařval. No, protože prostě vole tam chodím každej měsíc a je mi fucking u prdele, jestli je zrovna Valentýn, nebo ne. To ho rozlítilo ještě víc, prudce vstal ze židle, hrábnul po růži a vydal se do předsíně. Počkej! Promiň, bejb, nechtěla jsem křičet. Já se převlíknu. Vezmu si ty nejlepší šaty, co mám, slibuju. Do you promise? Slibuju.


Začala jsem smažit řízky ve svých nejlepších šatech a stále jsem zpracovávala poslední půl hodinu. Všude prskal olej, hlavně na mě a moje šaty. Bylo mi jasný, že je pak můžu vyhodit. Adrian seděl v obýváku a hrál si hru na mobilu. Vlastně jsem byla dost naštvaná, tak jsem mu plivla do kaše. Ani mi ho nebylo líto, když jsme jedli a on řekl, že je to moc dobrý, že jsem šikovná, jen ty potatoes by potřebovaly lépe vyšlehat.


Po večeři jsme si lehli do postele, jak jinak. Na milou konverzaci o tom, jak se milujeme, to nevypadalo. Byl pořád naštvanej za ty tepláky, takže se mě všemožnými způsoby snažil pokořit. Tohle jsou fakt tvý nejlepší šaty, jsou spíš jako na pohřeb, a helemese špíček, možná sis ten řízek neměla přidávat. Otupěle jsem přijímala jeho “škádlení” a ucucávala víno. Škoda, že tvoje vlasy nejsou delší, já mám strašně rád, když má holka vlasy až po zadek. It´s too hot. Really.
Adriane, mně ty vlasy víc nenarostou, začnou se třepat a jsou hnusný. Musím je stříhat pravidelně, odseknu ho. Celý ten rozhovor už mi začínal být fakt nepříjemný. Měla jsem sto chutí s ním vyrazit dveře. Prý to mám z toho, jak si vlasy barvím. Nechápe holky, co si barví vlasy. Mám začít používat ty přírodní šampóny, co mi doporučoval, on je používá a má vlasy krásný. Že jo? Řekni, že je mám krásný?



Myslíš tu lysinu, co máš vzadu na hlavě?



Odstrčil mě z postele a vyběhl do koupelny. Komicky se začal kroutit před zrcadlem a pokoušel se najít lysé místo. Lžeš! You fucking bitch! Lžeš! Popadl mě za paži. Dělej, vyfoť mi to. Nevěřím ti ani slovo!!! You fucking whore!

Klepaly se mi ruce, omluvila jsem se, že jsem si dělala srandu, že má krásný vlasy a že už to o něm nikdy říkat nebudu. Držel mě pevně a neustále mi opakoval, ať to vyfotím, když to tvrdím. Jinak, že okamžitě odchází. Vyfotila jsem to. To místo, kde měl vlasy opravdu prořídlé. Ostatně jako většina chlapů v jeho věku. Hystericky si fotku přibližoval a oddaloval. Vytočil číslo a začal telefonovat. Mluvil švédsky, nerozuměla jsem ani slovo, ale dle intonace mi bylo jasné, že si někomu stěžuje. Mluvil asi čtyřicet minut. Poté, co telefon položil, se na mě otočil a řekl: My mum říkala, že jsi lhářka. Mám prý krásný vlasy po ní. Žádnou lysinu nikde nemám. Prý se mám s tebou rozejít, protože jsi toxic person.

Vzal růži a beze slova odešel.

Bohužel se se mnou ten večer ještě definitivně nerozešel, a tak jsem mohla být svědkem podobně bizarních situací. Celý ten vztah skončil obrovskou zradou, pláčem a traumatem, který mám v sobě do dneška. Srážka s blbcem bolí, to se ví. Ale tohle nebyl blbec, tohle bylo něco mnohem horšího.